Úvod do mého světa

Samota. Ignorace. Ticho. 

Tyto tři slova mě, jako skoro patnáctiletou holku, provází na každém rohu. 

Lidé, jako já, to mají těžké. Narozdíl od všech oblíbených extrovertů jsme my, máme pár dobrých přátel a ostatními jsme nepochopeni, nenáviděni (při nejlepším jen ignorováni). Proto jsem ráda, že jsem si našla "něco", co mi pomáhá zapadnout do tohoto světa. Harry Potter. Díky němu jsem si našla další super přátele, porozuměla jsem sama sobě. Možná vám to bude znít jako kýč, ale je to pravda. Harry mi utřídil hlavu, a jak jsem se učili v občance, pomohli mi k "sebepoznání". Díky Harrymu a Rowlingové jsem zjistila, že i když jsem introvert, tak můžu být odvážná a patřit do Nebelvíru. Důležité je porozumět si. 

Zanedlouho končím základku. Všichni moji spolužáci, které jsem stihla za ty léta poznat, už možná nikdy neuvidím. Čeká mě střední škola. Noví spolužáci. Noví učitelé. Začnu nanovo. Jako nepopsaný list. Důležité je si věřit a popustit stydlivost. Protože s těmi lidmi budu trávit další čtyři roky svého života. Možná potkám svoji spřízněnou duši, možná nejlepší kamarádku...vše je jen na mně.

Pomysleli jste někdy na to, proč jsou introverti nespolečenský? Proč mají většina tak rádi knihy? Jestli to tak můžu říct, tak knihy a filmy miluji proto, že můžu utéct z tohoto světa, který mě nechápe. Daleko předaleko. Do Bradavic, Narnie, Westerosu, Středozemě... 

Někdy si říkám - Proč mě ostatní nechápou? Proč mě ignorují? Jsem přeci milá, chytrá a vcelku i přátelská, ne? Tak proč?

A jak bych se jinak popsala? Jsem hudebně založený potterhead, milující knihy a dobrodružství. Mám přátel, co bych spočítala na prstech dvou ruky. Ale nevadí mi to. Mám milující rodinu, super přátele, spoustu koníčků a dobré vzdělání. Tak na co si mám stěžovat.